A je to tu.

Slíbil jsem to, tak to nemůžu nesplnit. I když časový úsek od posledního příspěvku se docela protáhl…
Na Kanadu se nedá zapomenout. Byly to 4 měsíce skvělých zážitků a učení (nejen ve škole). Poznávání lidí, starání se sám o sebe, rozvoj angličtiny a také dalších znalostí. Někdy to bylo za ten semestr i víc, než za několik let v Praze.
Od doby posledního příspěvku mě v Praze pár lidí navštívilo a vždy to bylo veselé si trochu zahrát na turistu po Praze a něco se i o ní dozvědět.
A co se ještě změnilo? Většina z vás to asi ví. Dostudoval jsem a začal pracovat v mezinárodním prostředí.
Teď se těším na znovusetkání lidí v Keni, kde se chystá reunion.

Opravdu na Kanadu nezapomenu a jsem rád za to, že jsem měl tu možnost a všichni okolo mě podpořili. Díky.

Domove, domove…

Za poslední týdny toho moc nepřibylo, co? Program byl docela nabitý. Dokončovala se škola, lyžovalo se, psala písemka, pak seminárka, zase nějaké lyžování, a aby nebyla nuda, tak prokládané party. Rozlučkovými party. Většina studentů byla na semestr a část z těch zůstavali také jela domů na Vánoce.

Po trochu hektickém balení, zkušeností s nepěknými praktikami aerolinek, veselým letem spánku prostého, přistání na Ruzyni a uvítání jsem zpět v matičce zemi… Šťastný a unavený.

P.S: Šťastné a veselé!

P.P.S: Toto není poslední příspěvek. Nebojte.

Ohnivá centrála

Nebylo to naživo, ale atmosféru jsme si užívali. O čem že to mluvím? Hokej a místní hokejový tým bojující v NHL, Calgary Flames. Dnes hráli poslední domácí zápas před tím než odjedu. Stadion byl bohužel vyprodaný dříve, než jsme se vzpamatovali. Ale kamarádi si vždy pomůžou, a tak jsem se dozvěděl, že v downtownu je přímo Flames bar, Flames Central. Neváhal jsem, zrušil meetingy a vyrazili jsme aspoň za takovým zážitkem.

Vzhledem k tomu, že bylo vyprodáno na stadionu, tak se dal čekat i zájem v baru. Nemýlili jsme se. Naštěstí se nám podařilo najít nějaká místa, a tak jsme se usadili a čekali na začátek očekávaného zápasu. Než začne zápas, tak se pokusím popsat, jak to tam vypadá.

Už po vstupu mě překvapilo, jak to je velké a po chvíli hledání, i jak plné. Celé je to nabité technikou a televize jsou na každém rohu, fanoušci v dresech se do toho míchají se servírkami a tak. A celé ladění do ohnivé červené, což není překvapující. Aby ze zápasu nic neuteklo, i když zavolá příroda, tak mají vybavené i záchodky. Televize, kam se podíváš. Baru dominuje velký prostor s obřím plátnem. Po ochozech jsou je světelný prstenec podobný tomu, co je i v Sazka areně. Fanoušci v dresech a bylo to skoro jak na stadionu, s lepším výhledem, za menší peníze. Ale stejně to nebylo ono….

V sedm hodin začaly ceremonie na stadionu a s prvním hvizdem i zápas. Hráli proti Pittsburgh Penguins. Podle očitých svědků tento zápas patřil mezi ty jejich světlejší. Co to bylo naplat, když prohráli… Ale ne jen tak. Prodloužení a nájezdy se snažili o vítěztví. Tam už to nezvládli. Takže hokeje jsme viděli opravdu dost, pár gólů padlo a nezvykle byla jen jedna bitka.

 

Studenti – učení vpřed

Poslední týden školy, k tomu 9 dní zkoušek a šmitec. Ano, už to tak je. A že tu zkoušky neberou na lehkou váhu, tak dokonce knihovna má otevřeno non-stop! Představte si to – plno knih a čekají jen na vás, až si pro ně zajdete a s chutí se do nich pustíte, zaboříte nos, oči začnou kmitat a … … po chvíli usnete.

Dávám přednost zůstat na koleji a spát v klidu v posteli. A komu by se také v noci chtělo do té zimy. Rozdíl denních a nočních teplot je sice minimální, ale průměrná teplota za poslední týden je takových -18 °C a úsměv doslova zmrzne na tváři.

Na koleji také zavedli speciální režim hodin klidu. Na jeden den (tj.24 hodin) jich připadá celých třiadvacet. Dělat bordel je dovoleno akorát mezi sedmou a osmou večerní. To také zkomplikovalo plány na pořádání rozlučkové party, kterou bychom jen těžko vměstnali do jedné hodiny.

Horečka nedělního odpoledne

Neděle byla věnována návštěvě největší atrakce Alberty. Je to taková neobvyklá atrakce – obchodní centrum West Edmonton Mall, kde jinde než v Edmontonu.

Na výlet vyrazily dva autobusy mezinárodních studentů. Byly to opět žluté školní. Nadšení bylo tu tam. Ono se opravdu spíše hodí pro děti školou povinné než pro vysokoškoláky. Místa na nohy jak v nových nízkopodlažních autobusech, co brázdí po Praze. Měli jsme opět řidičku a na začátku nám řekla, že můžeme kdykoli požádat o zatopení. To jsme obratem učinili, protože venkovní teplota byla okolo -20 °C.

Chvíli bylo teplo, ale to opět vystřídala zima. Následoval další dotaz na řidičku, avšak odpovědí bylo, že už to více nejde. Takže to dopadlo tak, že jsme celou cestu, téměř tři a půl hodiny mrzli v autobuse zabaleni do zimních bund. Dokonce i okénka byla pokryta slušnou vrstvou ledu. Zevnitř.

Mall nabízí zábavu na celé dny. Samozřejmě obchody, je jich tu přes 800 a jde o velice masovou záležitost. Lidi všude. Nákupní horečka se blíží vrcholu. Dále ledová plocha, atrakce s lvouny, „Pirates of Mall“ (pirátský koráb a kus moře), vlastní menší Chinatown, zábavní park s horskou dráhou a náš hlavní cíl – aquapark. Spousta tobogánů, skluzavek a bázen s umělými vlnami. Tobogány a skluzavky jsme zkusili snad všechny a některé stály za to. Na fotce si dobře všimněte čevené a fialové.

Po aquaparku jsme obešli část centra, nic nekoupili, najedli se a vyrazili zpět do Calgary. Zima v autobuse byla taková, že jsem ani neusnul, i když jsem byl unavený.

 

Že by ani psa nevyhnal

Dnešní ráno bylo překvapením. Nezkotroloval jsem venkovní teplotu, a jelikož to venku vypadalo obstojně, vydal jsem se do školy jen v lehké bundě, která se zde hodí i pro teploty lehce pod nulou.

Jaké ale bylo mé překvapení, když mi po cestě mráz ošlehával tvář a nepříjemně se dostával skrz džínovinu. Od pasu po krk to bylo snesitelné i v oné bundě díky mikině.

Po příchodu do školy jsem hned na internetu (nemám normální teploměr a žijeme v digitálním věku, přeci) zkontroloval teplotu. „Uups,“ pomyslel jsem si. Jak překrásných -16 °C na mě vykouklo. A tak bylo celý den a i teď před půlnocí.

Zima je to mnohem snesitelnější díky suchému vzduchu. Rozdíl mezi -25 a -30 °C je prý už dost velký, i když na to nevypadá. Uvidím, jestli si zkusím i pořádnou calgarskou zimu.

Hola, hola, škola volá

Abyste nenabyli pocitu, že tu jezdím jen na výlety, tak jsem se rozhodl napsat něco o škole, výuce a písemkách. Ono se o těch výletech píše mnohem lépe… Po písemce jsem rád, že je za mnou.

Mám tu čtyři předměty, což je průměrná „nálož“ místního studenta. Původně jsem chtěl mít všechny z oboru, ale před prázdninami odešla do důchodu více než polovina vyučujících, a tak se nabídka dost omezila. I přesto se mi podařilo zapsat na tři „oborovky“. Tím posledním předmětem je International Business.

Požadavky, příprava, termíny písemek, rozložení známky je předem známo, stejně tak jsou v daném dokumnetu obsažena i pravidla docházky, atd. Na každý předmět to vychází zhruba na osmistránkový dokument. Pěkně všechno víte dopředu. Ve třech kurzech je podmínkou splnění skupinový projekt, dvě písemky, seminárka a aktivita na hodině. Čtvrtý kurz je podmíněn jednou písemkou místo dvou, jinak vše při starém.

Skupinové projekty se liší předmět od předmětu. V International business to je debata na dané téma, jinde průzkum trhu s ERP produkty, hodnocení informačních systémů na škole nebo projekt vytvoření databázové aplikace. Projekty mají více částí, takže se zátěž rozkládá a dává zabrat po celý semestr.

Na písemky neexistuje, abyste si přinesli vlastní papíry, ale jsou předtištěné formuláře s pravidly zkoušky jako třeba žádné podvádění, jak naložit s opozdilci nebo rychlíky a podobné. Nesetkal jsem se, že by bylo více variant písemky pro třídu a také, že by někdo měl taháky nebo se pokoušel opisovat. Tyto formuláře s výsledkem každý dostane po písemce zpět. Nejvíce mě překvapilo, když se v systému objevila zpráva od učitele, že je překvapen výsledky a že se nám zadařilo. Někdy se dokonce objeví i poděkování za účast na písemce.

Úkoly (assignment) a projekty jsou po odevzdání ohodnoceny i slovně, takže to není hledání, kde se dané body ztratily, ale i pochvala za dobře odvedenou práci. Obtížnost úkolů i projektů se liší předmět od předmětu stejně jako zpracovávané části od sebe.

Nechce se mi tomu věřit, ale zbývají poslední dva týdny výuky a zkouškové. K dokončení mi chybí čtyři kousky projektů, seminárka a písemka. Za sebou už ale mám čtyři písemky, čtyři kusy projektů a několik úkolů. Zbývá tedy najít chuť se do toho pustit a dokončit rozpracované dílo!

 

Za soumraku

Co je lepší než se učit nebo připravovat do školy? Fotit! Včera byl pěkný západ, což mě dovedlo k myšlence podívat se na Downtown z jiné strany než obvykle – ze severní se přesunout na východní s výhledem na Calgary Tower. Mé kroky zanechávaly stopy ve sněhu od zastávky Victoria Park/Stampede směrem ke stadionu Saddledome a na blízký kopec. Jenomže jsem přišel několik minut po západu. Slunce už bylo za horami a vytvářelo pěknou atmosféru a hory byly jen siluetami v oranžovém závoji.

Stadion Saddledome je využíván hlavně pro NHL zápasy Calgary Flames. Nedávno jsem se dozvěděl, že před několika týdny v něm proběhlo mistrovství světa v ježdění na býku. Zase jsem propásl… Dále tu v roce 1988 proběhlo zahájení olympiády a konaly se zde i nějaké soutěže. Nedaleko je hlavní Stampede stadion, kde se každoročně v červenci odehrává známé rodeo. Během roku tam je občas výstava krav a býků, aby bylo nějaké využití.

 

Na prkýnkách

Ač to z názvu zavání, že bych zkusil malá prkna co znamenají svět, není tomu pravdy. Tento víkend jsem okusil jiná prkýnka, ty pro lyžníky. Univerzitní lyžarský klub pořádal dvoudenní zájezd do hor. Z informací, co k nám proudily to spíše vypadlo na víkend plný pití, ale naštěstí to byl hlavně ten lyžarský. Stále slibovali zdarma pivo a nakonec bylo jedno a všechno vypili „Executives“ klubu.

V sobotu brzy ráno v sedm (dle mailů se mělo odjet v 6:30 přesně) jsme vyrazili směr Lake Louise Ski Resort. Díky brzkému odjezdu jsem viděl východ slunce. Zvláště v horách je to pěkná podívaná.

Lyžarský areál je nedaleko jezera, které jsem už navštívil. Honosí se jako největší a nejlepší v Kanadě. Mně to nedokázali… Sněhové podmínky byly špatné a hlavně se lyžovalo na uměle zasněžované sjezdovce. Ano, byla otevřena pouze jedna lanovka a sjezdovka. Celkem mají 139 sjezdovek, takže jsme okusili jen velmi malou část. Některé by byly otevřené, ale vzhledem k tomu, že příští týden se tam jede světový pohár v Super G, tak je připravovali.

Noc jsme měli v hotelu, kde normální ceny nejsou moc přátelské. Organizátoři nás prosili o klid, že by se rádi vrátili příští rok. Asi mají špatné zkušenosti z minulých let, když zde byli poprvé. V hotelu byl i bazén a vířivka a po lyžování a večeři jsme zarelaxovali. A po relaxu socializace v místním podniku „Explorer’s Lounge“.

Zakončím počasím. V sobotu to šlo, hlavně bylo jasno nebo pod mrakem a teploty snesitelné. Na neděli napadlo trochu nového sněhu a sněžení občas pokračovalo i během dne. Také byl rozhodně větší mráz. Asi tak pět pod nulou. Na sedačce nic přijemného a radši si nechci představit, když tam je mínus dvacet. Brr. A to nemají grog.

 

Bruslíme rychle

Tento víkend je calgarský rychlobruslařský ovál věnován pokračování světového poháru. Minulý týden ho po zranění skvěle načala Martina Sáblíková, když vyhrála. Nemohli jsme si proto nechat ujít dnešní závod určený k obhajobě.

Českých fanoušků moc u oválu nebylo – slovy dva. Ale za to jsem přinesl českou vlajku, abysme byli poznat. A také nás poznali. Při rozklusání se u nás na chvíli zastavili, a tak jsme mohli zjistit jejich plány na pořadí. Celkem má česká výprava šest účastníků, z toho jeden je trenér.

Byli překvapeni a zároveň i potěšeni, že viděli českou vlajku a české fanoušky a Martina naopak potěšila nás, když vyhrála! Obhájila a udržela prvenství. Byl to boj nejen mezi závodnicemi, ale i mezi fanoušky, protože jela s holandskou závodnicí a kamarádi z Holandska se na tyto závody patřičně vybavili a vybarvili do oranžova. Bylo jich sice víc, ale my vyhráli.

Skoro celý závod to vypadalo na prohru Martiny, ale před koncem se zkusila „kousnout“ a dobře udělala. Je vidět, že zlomená ruka není až takovou překážkou, ale přesto jí přejeme brzké uzdravení a pokračování ve skvěle načaté sezoně!

Po přestávce následovaly závody divize B.Valná většina fanoušků odešla, tak nás tam zůstalo asi deset… Nemohl jsem odejít nepodpořit další závodníky z matičky země. Jejich umístění nebylo tak vysoké, ale přesto výkony nejsou vůbec špatné a dokonce padl i jeden osobní rekord. O tom už ale ve zprávách těžko uslyšíte…

Trochu jsem také vyzvídal, jak trénují a jestli panuje rivalita mezi závodníky. Trénují tvrdě, tvrději než bych čekal, a není to jednoduché, protože podmínky na trénink jsou u nás mizerné… Ale prý snad svítá na lepší časy! Jinak mezi závodníky různých zemí nepanuje taková rivalita a jsou spíše kamarádi. Z toho by měl jistě Coubertin radost…